DON alias BONDY

 

Bílý Německý špic střední s PP - sice se jmenoval DON, ale my mu říkali BONDY.

Ten byl naší obětí her. Miloval nás (mě a sestru) a nechal si od nás všechno líbit. Oblékaly jsme ho do miminkovského oblečení a čepiček, včetně botiček a nejednou se nám stalo, že takhle vymóděný utekl ven hlídat. No dovedete si představit to haló...

Jinak hlídač to byl taky skvělý. Sice pustil lidi za branku, ale ven už ne. Dokonce kousl kominíka do paty - protože nepočkal na někoho z rodiny, kdo by ho odvedl k brance.

Největší legrace s ním byla, když jsme ho koupali. A protože byl celý bílý, jen málokdy nezešedl špínou. Ve vanně z něj najednou byl takový králíček...a hrozně nerad čekal až uschne - nejednou  utekl na zahradu, kde se samozřejmě vyválel a šup znovu do vody. A můžu říct, že dobrovolně do vody nikdy moc rád nechodil. Pamatuju si na jeden pokus přesvědčit ho, aby vlezl do přehrady. Museli jsme všichni do vody a i tak se mu moc nechtělo.

A potom to vyčesávání. Normální byla igelitka plná chlupů.

Ten se s námi přestěhoval z domečku na byt. A hrozně těžce to nesl. Asi stejně jako já. Už to nebyl ten veselý a hravý pejsek. Moc dlouho však s námi v bytě nežil. Ještě ten podzim odešel do psího ráje. Už se nevrátil z veteriny, kde mu měli odstranit malinkou bouličku z čumáku.

Později jsem se dozvěděla, že to byl nádor a proto ho uspali.

Miloval nás a my jeho.

Pak následovalo několik let bez pejska. Bylo to i tím, že jsme chodily do školy a taky ke koním... Prostě kvůli tomu, že by pejsek musel být hodně sám v bytě. Maminka si toto období hodně oblíbila, protože doma bylo čisto a nechlupato.