Jak jsem k belgičákům přišla...
Zdravím Vás, kdo jste zabloudili či úmyslně navštívili tyto stránky.
Jmenuji se Silvie Hučíková a jsem majitelkou fenky belgického ovčáka variety tervueren jménem Cheery Cherry z Kovárny domácky "Cherry".
Začalo to už před více než čtyřmi lety, kdy jsem poznala psa - křížence německého s belgickým ovčákem jménem DOYL.
Bylo to pro mně něco naprosto nového. Vzhledem připomínal dlouhosrstého německého ovčáka s protáhlejší tlamou. Zato povahově mě překvapil. Tak vstřícného psa jsem ještě nikdy nepotkala.
Sehnala jsem si něco o "belgičácích" v knihovně (což nebylo moc jednoduché, protože existuje jen jediná knížečka od paní Matuškové) a díky této knížce jsem se zamilovala podruhé. A tentokrát beznadějně.
A když nám loni odešel "za duhový most" letitý strážce domova - malý kříženec knírače a kdo ví čeho - DENNY - bylo rozhodnuto. Pořídíme si štěňátko belgičáka.
Ani tady to nebylo tak snadné. Protože jsme z moravy, sháněla jsem v okolí. A nic. V dohledné době v rámci moravy nebylo jediné štěně ani březí fenka. A pak mě kontaktovala paní chovatelka od Hradce Králové (na popud mnou kontaktované chovatelky z moravy). No pěkná dálka z Ostravy. Ale mě už to nemohlo odradit. Měla březí fenku a tak jsem si zamluvila fenečku.
Pak nezbylo než čekat, jestli se narodí i holky a jestli na mě nějaká zbude.
Narodili se tři kluci a dvě holky. Po celou dobu růstu jsem měla čerstvé informace a fotky od paní chovatelky.
Ale ani narození dvou holčiček jeětě nebylo rozhodující. Sáhodlouze jsme doma s mamkou probíraly, která bude tou naší.
Jedna (Cherry) byla nejmenší z vrhu a takový posledňáček - nechtěla jsem posledňáčka - to jsem ještě nevěděla, že i když je nejmenší, nenarodila se jako poslední.
Druhá (Chelsea) byla zase největší a parádně prospívala - tu jsem chtěla jako silnou ženskou - to jsem ještě nevěděla, že právě ona je to poslední štíně.
Pak nastalo magické datum - 6. 11. 2006 - kdy jsme vyrazili na cestu směr Hradec Králové vyzvednout si naše miminko.
nakonec za nás rozhodli jiní... do poslední chvíle jsme netušili, která na nás zbyde. A zbyla právě Cherry.
Asi jen na chvíli jsem zalitovala, že to nebyla Chelsea...
Jedno však vím. Cherrynku bych už nikdy nevyměnila za jinou!!!!!!