POPISNÁ PŘEHLÍDKA A POVAHOVÝ TEST NAPAJEDLA

11. 10. 2009

Včera jsme absolvavali to čemu se jinak taky říká bonitace nebo to co je třeba pro uchovnění.

Opět (již po třetí) jsem z klubové akce zklamaná a tentokrát dvojnásob.

Vím, že bych se měla radovat, protože Cherry uchovnili, ale okolnosti kolem mi prostě radost kazí a to dost podstatně. Dokonce jsem zauvažovala o jiném plemeni. Ale tam mají také kluby a také určitě nějaké problémy.

Zase jsem se přesvědčila že se "vyplácí" zbytečné platby klubům, kterých výhody jsou mi vlastně k ničemu a to jen proto že se na vás dívají jinak.

A taky bacha, když vaše zvíře není "to pravé ořechové" to se fakt raději nikde a zvlášť na klubovkách ani neukazujte. I když jste za něj dali stejné a někdy větší peníze jako ti "košér" a i když nemůžete za to co z toho roztomilého štěníka vyrostlo... Ušetříte si spoustu nervů.

K samotnému dění:

Krom toho že jsme vstávali ve tři ráno, tak jsme to tam našli celkem hezky - za podpory slečny z čerpací stanice. Další trochu bloudění nastalo přímo v areále kde jsem se hezky prošla než jsem našla to správné místo.

Předala jsem všechny dokumenty, zaplatila "procedury" a byla jsem naprosto v pohodě. Nic nenasvědčovalo že se stane taková... ani nevím jak to nazvat.

Při zahájení bylo jasně rozdělené že v jednom kruhu se posuzují maliny a v druhém chlupáči. Pořadí nebylo určeno i když jsme dostali svá čísla. No tak jsem se postavila do fronty chlupáčů a když už jsem byla na řadě, bylo mi sděleno, že tam nás posuzovat nebudou, že mám jít k malinám! Proč? A proč až když už jsem vystála frontu se mi rozhodli to říct? Je to normální?

Tak jsem se už zlá přesunula a vystála další frontu. Bohužel už jsem byla celkem hodně zlá a hrozně mi vadilo, že mě nechali v nevědomí a hlavně proč zrovna Cherry mají posuzovat poradci pro maliny...

A tak se stalo, že jsem zlá šla na řadu ( nešlo mi ani tak o tu dobu čekání jako o to že se mnou házeli jako s horkým bramborem bez vysvětlení). Při měření jakš takš stála ale to prý není postoj na měření a že se máme jít projít a zkusit to znovu... ale to už jsem vyvřela a řekla jim, že si ty peníze mají nechat a že jedem domů. Ještě se kolem ní před měřením prohnala smečka malin a některé jí zaštěkaly za zadkem (což ji rozhodilo ještě víc, protože vyloženě nesnáší konflikty).

Pomohla naše kamarádka Ivča která si zcela nezaujatě vzala Cherry a tenhle tyátr s ní absolvovala. Pak honem přesun na povaháč... Hned po měření a ohmatávání honem aport... se ani nevzpamatovala takže samožřejmě aport za nula. S tím jsem jaksi počítala.

Jinak mi v povaháči udělala fakt radost. Tam přišla jen o tři další bodíky krom toho aportu za mínus deset.

No a perlička nakonec, až při předání papírů jsem se dozvěděla proč jsme byly posuzovány u malin! Brzo že?

Jako kdyby mi to řekli hned třeba už při zápisu... no prostě už to nemoho nic ovlivnit ani změnit. Ale to říkám až dnes, kdy jsem fakt rozvážila svá slova. Včera bych to sepsala úplně jinak.

A to jsem zjevně byla jedna z mála, co tohle šli absolvovat "jen tak pro tu srandu" a ne proto, že CHCI chovat.

Ještě dodám, že moc moc moc děkuju Ivě a taky hrozně moc musím poděkovat lidičkám z naší ZKO za to, co se mi ještě před rokem zdálo úplně nereálné a za to, co jsme dokázaly. Hlavně Veronice - která mnohdy vymýšlí jak na nás a "tlačí" nás do dalších stupínků výcviku. Díky!

MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ PRAHA

2. 5. 2009

Brzo ráno - krátce po přehoupnutí dne jsme s přítelem opustili zahradu našeho dočasného azylu (byli jsme na zahradní akci s grilovaným selátkem) a vyrazili pro Katku a Saphira, kam jsme dojeli krátce po jedné hodině.

Naši pasažéři se nalodili a hurá na cestu.

Cesta ubíhala docela rychle, v tuhle dobu nijak obrovský provoz nebývá. I přesto nám trvalo šest hodin, než jsme z naší moravěnky dorazili do Prahy. Teda na okraj. A samozřejmě se zastávkami.

Jediný, kdo se ten den vyspal, byl přítel, který se prospal v autě.

My se dostali v pohodě do haly kde se vystavovalo a "rozbili tábor". A pak to nekonečné čekání, než se vůbec začne. Potom jsem fotila černoušky. Snažila jsem se, ale haly jsou haly. Prostě, nikdy to nevyjde jak člověk plánuje.

Když šly maliny, zašla jsem si pro něco k jídlu - proviant zůstal v autě s přítelem a nakonec jsem ještě došla právě pro přítele ke vchodu.

Dorazili jsme akorát, když se začalo s vystavováním tervíčků. Zase jsem se snažila co nejlépe zvěčnit jejich snahu.

Všem vítězům gratulujeme.

Po posouzení všech, jsme se v klidu sbalili a hurá na cestu. Byla nekonečná. I na mně se podepsalo nevyspání a dokázala jsem usnout za jízdy v autě. Vysadili jsme vítězného Saphira s paničkou doma a jeli k domovu.

Auto vydrželo, my taky, akorát já už jsem nezvládla ani sprchu a usnula na gauči.

NÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ OSTRAVA

4. 4. 2009

Sluníčko mě vyhnalo z postele, nachystala jsem věci - náhubek, očkovák, peníze na jízdenky, okšírovat Cherry a na autobus.

Zase jsem si musela vynadat, že jsem nenahlásila. Ale podle propočtu (klasického) měla být Cherry v "nejlepším" hárání. Ale jako obvykle u Cherry nemůže být nic normální a zase budem počítat devět měsíců místo šesti.

Tak zpět k výstavě. Ještě před příchodem do areálu jsme potkaly Safírka (venčícího se před akcí). Stejně jako Archiho (taky se byli vyběhat před vystavováním)

Vystály jsme si frontu na vstupenky - ještě že mamka přijela taky. Aspoň jsem se nemusela se Cherry plantat ve frontě. Taky nebyli pořadatelé letos nachystaní na takový nával. měli málo katalogů.

Usadily jsme se vedle Safírkových a nějak začali rychle... Sotva jsem stihla vytáhnout foťák a nafotit Archiho.

Potkala jsem blízké i vzdálené známé... Hlavně pochválili Cherry jaká je šikovná a už se tolik nestraní lidí.

Po zkončení vystavování belgičáků jsme se sbalily a vyrazily domů. Čekal nás ještě cvičák.

Ale ouvej... Sotva jsem se osvěžila, udělalo se mi zle a raději jsem zalezla. Asi jsem dostala úpal nebo úžeh... i když jsem měla kšiltovku...

NÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ OLOMOUC

11. 1. 2009

Těsně před šestou ráno jsme vyrazili směr Olomouc.

Cesty byly téměř prázdné, proto cesta svižně ubíhala i když jsme jeli vysloveně rekreační rychlostí do 90 km/h.

Protože jsme se předem na mapě ujistili o nezpoplatnění některých úseků cest a umístění areálu, dojeli jsme úplně v pohodě. Na místě nás překvapila dost velká zima a já zalitovala, že jsem si nevzala rukavice.

Moje skleróza způsobila, že jsem napřed musela koupit lístky a katalog, abychom vůbec věděli, kde belgičáky hledat. Ono když člověk nevystavuje, tak si ani tolik nehlídá, kde má vlastně být.

Ze známých tváří se nám první mihla před nosem Bianca s paničkou Ivou. Sháněli jsme se po Katce a Safírkovi. Ale oproti původnímu plánu dorazila až po nás. Samozřejmě není důležité kdy, ale že dorazili. Popravdě musím přiznat, že jsem se zapomněla zeptat Katky, jestli je Safímu ještě stále v autě špatně. My totiž snídali a bobek malý měl asi strašný hlad. No tak hladového psa jsem dlouho neviděla...

Pro vystavování vybrali naprosto pitomý kout v rohu prosklených stěn. Snažila jsem se něco vyfotit, ale moc se z fotek nedá použít... kdybych nevěděla, koho jsem fotila... no hrozná stínohra. Ještě se s tím pokusím něco udělat a pak je nahraju.

Už se těším, až si poopravím úsudek někde, kde se bude vystavovat venku. Nejspíš v dubnu v Ostravě.

Konečně jsme poznali dosud virtuálního kamaráda Archiho (Noble Black Archi z Kovárny) a pár dalších pejsků dosud známých jen jako jména z katalogů.

Taky jsme rádi viděli Biancu i Saphira, na kterého se přijela podívat jeho sestřička Sarah se svou rodinou.

Ještě musím dodat, že Safííího objednané hlídání dorazilo pozdě a tak jsem se ho zase musela ujmout. Naštěstí je to moc šikovný pejsek, kterého ráda pohlídám.

Tak naviděnou v Ostravě, kde budeme pravděpodobně také jen diváci.

KLUBOVÁ VÝSTAVA BELGICKÝCH A AUSTRALSKÝCH OVČÁKŮ POHOŘELICE

Jsme poučeni pro příští klubovky aneb nejen chvála

20. 9. 2008

brzy ráno jsme se vydali na deštivou cestu do Pohořelic u Zlína na klubovou výstavu belgičáků. Cherry nebyla přihlášená, jen jsme se chtěli podívat, jestli by měla nějakou šanci na slušné hodnocení a původně jsme se chtěli druhý den podívat, jak probíhá povahový test a popisná prohlídka... Bohužel nějaký chytrák přehodil z nám neznámého důvodu nedělní program na pátek a bylo po zkušenostech!

I přesto jsme se na výstavu jeli podívat. A taky proto, že jsme se tam měli potkat s internetovými belgičanomily a měl přijet i Safírek. Tomu jsem dokonce část naší účasti dělala chůvu - a ráda.

Moc ráda jsem osobně poznala pár lidiček, co se s nimi běžně potkávám na na diskusním fóru, a s jejich psy... Kterým musím i tady gratulovat k úspěchům a přát mnoho dalších úspěchů a ocenění.

Mezi majiteli, vystavovateli i chovateli panovala skvělá atmosféra, jakou jsme si zažili už na slovensku (2007). Lidi od belgičáků jsou si hodně "podobní" a i když soupeří o ocenění, dá se s nimi normálně vyjít. Toi, co nás už viděli se k nám normálně hlásí a je jedno, že jsou z opačného konce republiky... což je někdy nepřekonatelná překážka. Ale asi mezi "pejskaři" jako takovými to není.

Jo,  abych nezapomněla, dozvěděli jsme se, že naše Cherry je pravděpodobně alespoň v republice - raritou - největší fenou pocházející z chov. stanice "Z Kovárny".

A tak to příště zkusíme s nějakou tou výstavou...

Něco k poučení:

Cesta byla slušně značená, tak jsme do té "díry" trefili. Parkování nebylo označené, tak se stálo jak se stálo, ale zaparkovali jsme. Konec pozitiv pro "běžného spotřebitele".

Jediné "hladové okno" na tu spoustu lidí. Kafe za dvacku do kelímku jako na benzínce, malinkatá bagetaza třicet korun a kousek holuba vydávaného za kuře sedmdesát pět... Klobásky došly.

Na záchodech už po třech hodinách došel toaletní papír. nevím jak na pánských.

Ani jeden stánek s něčím pro pejsky...

Chápu, bývalý pionýrský tábor... ale to zajištění věcí okolo by to chtělo malinko vypilovat. Možná se to zdá divné jen nám - moravákům. nevím no.

O týden dříve na krajskébylo hejno stánků s potřebami pro psy i s jídlem a pitivem pro lidi a jiným zbožím... a všichni zůčastnění byli spokojení.

Takže poučení zní: Na klubovky nic nezapomeňte doma a proviant s sebou!

KRAJSKÁ VÝSTAVA PSŮ DOLNÍ BENEŠOV

Přišli jsme, zůčastnili jsme se a za rok jdeme zase!

14. 9. 2008

Ráno se neprojevovalo příliš krásně a já se obávala, aby to nedopadlo jako v srpnu na Slezskoostravském hradě, kde nám pršelo. Naštěstí se počasí drželo bez skrápění, jen to sluníčko se často zpoza mraků neukázalo...

Viděli jsme spoustu krásných psů všech možných plemen a taky krásných belgičáků.

Cherry se jako tradičně (snad se dočkám, že se to někdy změní) vyskytovala ve své třídě sama.

S předvedením jsme se popraly statečně. Sice se dívala na pánečka (mého přítele) a ne na pana posuzovatele, ale vzal to sportovně. I to že její předvedení není na profi úrovni a moc krásně ji ohodnotil.

Dostala hodnocení Výborná, vítěz třídy... co dodat? Děkujeme.

Fotky najdete ve fotoalbu.

Pak jsme se jako po každé "domácí akci" zašli projít do parku, kde je povolen volný pohyb psů... a řádně se vyřádili.

Tentokrát nám auto nikdo nevykradl, nebylo ani co ukrást... zatím jsme nové rádio nekoupili.

KRAJSKÁ VÝSTAVA PSŮ OSTRAVA

Na slezskoostravském hradě a v dešti

9. 8. 2008

Prší. Ale i tak jsme se "nalodili" do auta a jeli ten kousek v pohodlí. Původně jsme chtěli jet autobusem...

Cherry byla z toho deště a hlavně z toho čekání pod střechou, kam se natlačila většina lidí a psů, byla trochu nesvá. Škoda, že mě nenapadlo vzít malý stan.

To se odrazilo na předvedení - nechtěla ukázat zuby. Ale v pohybu a postoji to docela ušlo. Dostaly jsme VD1.

Stejně jsme Cherry přihlásili jen tak pro formu, ať se dostane mezi lidi a psy...

Chvíli jsme pak ještě okukovali ostatní hafany. Ale za to, že byla Cherry šikovná a moc nezlobila, zajeli jsme do parku, kde mají psi povolený volný pohyb, ať to má jako odměnu.

Cherry se bavila více, než na výstavě. No a my vlastně taky.

O to horší byl návrat k autu.

Mezitím, co jsme se dobře bavili, nějací hajzlové nám vykradli auto. Což o to, "jen" poškodili zámek a vzali rádio. Nebylo ale nijak extra... ale bylo to docela nepříjemné zjištění. Auto nezdemolovali, tak jsme mohli jet v klidu domů, dát si teplý čaj a relaxovat. no a na chvíli vylezlo sluníčko... jako na potvoru až bylo po všem.

Národní výstava psů Ostrava 2008

Jen jsme se byly podívat...

 12. 4. 2008

Velikost Cherrynky mě odradila od přihlášky na NVP v Ostravě, ale rozhodně jsem si nechtěla nechat ujít celou akci. Krom toho jsem slíbila paní chovatelce a majitelce chov. stanice (viz odkaz "Chov. stnice Z Kovárny"), že se ukážeme.

Tak jsme se v sobotu ráno (před devátou hodinou) vypravily na cestu. Letos jsme zvolily jako dopravní prostředek autobus. Teprve druhý pokus o jízdu v MHD se Cherrynkou.

Při nastupování jsem docela zalitovala, že jsem nevzala postroj. Cherry totiž těsně před nástupem do autobusu zjistila, že se jí ta rachotící plechová obluda vůbec nelíbí a ani trošku netouží do ní vlézt. Naštěstí je natolik závislá na "svých lidech", že za mnou nakonec nastoupila. 

Cestou na výstaviště se ukázkově rozpršelo a já uvažovala, že to vzdám a vrátíme se domů. Naštěstí to nebyl nijak velký liják, tak jsme poračovaly. Nelituji toho. Možná jsme si na výstavě našly i nové kamarády.

Faktem je, že celý den bylo hodně škaredě. Zataženo a občas hodně mrholilo. Hafani však dokázali, že je jen tak nějaký déšť nezkolí a ukázali se v nejlepším světle. Přiznám se, že jsem chvílemi i zalitovala, že jsem Cherrynku nepřihlásila.

Ale stalo se jak se stalo. Viděly jsme spoustu krásných pejsků, poznaly nové lidičky a odnesly si hromadu zážitků.

Blahopřeji všem vítězům a ostatním přeji vše nej... do budoucna.

Zmrzlé a unavené jsme (opět autobusem) dorazily domů. Cherry usnula. Ani jídlo ji nezajímalo. Holt šest hodin  mezi tolika pejsky a lidmi udělalo své.

Ráda jsem viděla známé tváře a ještě raději jsem poznala lidičky a jejich pejsky nové. Trochu mě nazlobilo dnešní počasí, protože bylo krásně a záviděla jsem dnešním divákům i vystavujícím... Ale neumíme poručit větru ani dešti. Buďme rádi za to co je...

Fotky z výstavy najdete pod odkazem Naše fotoalba.

Klubová výstava belgických ovčáků 

Kamenný Mlyn - Slovensko

 5. 5. 2007

Naše druhá výstava nás zavedla na slovensko poblíž Bratislavy. Nebylo to nejblíže, ale dala jsem se zlákat tím, že možná nebudeme ve své kategorii zase samy, tak jako v Ostravě.

5. 5. 2007 jsme vstávali před třetí ráno. Všechno potřebné jsme balili už dva dny dopředu. Zamluvila jsem totiž ubytování v místě konání. A dokonce jsme si mohli vzít psa s sebou na pokoj.

Naskládali jsme se do auta a vyrazili. Tentokrát jsem byla klidná jako želva. I když měl psy posuzovat chlápek z Irska.

Cesta ubíhala v pohodě. Cherry utlačovala na zadním sedadle mamku a tak byla pod dozorem pro případ nějaké lumpárny. Přejezd přes hranice byl rychlý a bezproblémový. Vyměnili jsme si peníze a pokračovali v cestě. Mé obavy o šíleném hledání se málem vyplnily. Naštěstí jsme potkali (i v tu brzkou ranní hodinu - ještě nebylo sedm) místní paní, která měla potuchu kam to vlastně míříme.

Hurá!  Našli jsme to. Už tam několik aut stálo. Hlavně slováci a maďaři. Tak jsme zaparkovali, prošla jsem se s hafinou, ať se vyvenčí, dali jsme si snídani doma nachystanou a zase nezbylo než čekat.

Po registraci a zaplacení poplatku zase nastalo čekání. Hrozně mě zklamalo, že Cherry ani tady nemá konkurenci. Zase byla ve své kategorii sama. Tak jsme se na střídačku procházeli a dřímali... a čekali.

Jestli se mi zdálo čekání v Ostravě nekonečné, tak tady to bylo tuplovaně nekonečné. Celý ten "cirkus" měl podle programu končit v pět odpoledne. Houby.

Bylo teprve po půl páté a šly jsme se Cherry na řadu. A po nás ještě tak dvacet dalších - starších. Pan Ir to bral velice důkladně. To už jsem vypozorovala. Ono krom procházek po okolí jsme se i dívali na jiné hafany. Měla jsem takový pocit, že kdyby ten člověk v obleku měl posuzovat koně, vlezl by jim i pod břicho. Ale Cherrynka nebyla tolik nesvá jako v Ostravě tak místo hezkého klusu předvedla své umění poskoků a kousání do mého rukávu. Odešly jsme s hodnocením N1.

Po posouzení jsme se utahaní a hladoví šli ubytovat. Konečně jsme měli trochu klid a mír jen pro sebe. Trochu jsme se vzpamatovali a šli na večeři. Před restaurací byla zahrádka. V plném výstavním proudu plně obsazená. Teď už tam tolik lidí nebylo. Ale pan posuzovatel tam s nějakými hafany ještě stále "šaškoval".

S plnými bříšky a spravedlivě unavení jsme šli na pokoj spát. Klidně vyspaní, osprchovaní a po snídani jsme opouštěli motorest směrem domů...

Jak jsme hned napoprvé vyrazily na Národní výstavu psů v Ostravě

 14. 4. 2007

Protože máme psa s průkazem původu a rodokmenem delším než naše rodina, rozhodli jsme, že se zůčastníme nějaké té výstavy.

A tak jsem podala přihlášku na Národní výstavu psů v Ostravě konanou ve dnech 14. a 15. 4. 2007. Přiznávám,  hlavním důvodem bylo to, že jsme nemuseli absolvovat nějakou šílenou cestu s téměř detektivním dohledáváním  místa konání...

Skoro týden před dnem V (jako výstava ne vítěztví) sobotou 14.4.07 jsem dostala předstartovní střevní nervózu. No, ani se nedivím. Byla to moje úplně první účast na něčem takovém mezi spoustou ostřílených chovatelů s hromadou titulů a ocenění. Přečetla jsem si o vystavování co se dalo ale ani tím jsem se neuklidnila. Co naplat. Přihlášeny jsme byly, tak jsem tu svou nervozitu musela překonat.

Ráno jsem zkontrolovala potřebné doklady a hurá na výstavu!

Když se nám konečně podařilo procpat se do areálu, šli jsme hledat náš výstavní kruh, kde jsem dostala složku s číslem, pod kterým jsme zapsané. A pak nezbylo než čekat.

A aby to nebylo tak ideální, hned ze začátku, ještě než se vůbec začalo vystavovat a hodnotit, jsme málem měli po výstavě. U vchodu do výstavní budovy jsem Cherrynce musela nasadit postroj, protože se bála té spousty lidí. A když jsme procházeli kolem stánků se vším možným hlavně pro hafany, Cherry se z postroje vyvlékla a utíkala někam pryč... Naštěstí pro nás, byla dezorientovaná a vystrašená, zastavila se a já ji mohla chytit.

Čekání bylo skoro nekonečné. Belgičáci šli až jako poslední.

Po šesti hodinách čekání jsme se trošku proběhly v kruhu a bylo po všem. Cherry byla dostatečně nesvá a tak se lehce přizpůsobila a ukázkově zaklusala. Jen mě mrzí, že ve své kategorii byla sama. Nebylo tedy možné srovnávat. Dostala jsem list s posouzením VN1 a pápá.

A měly jsme to za sebou. Tolik nervozity pro nic...