Zkouška ZPU1
3. 10. 2010
Dnes jsme se pokusily složit zkoušku ZPU1. Natrénováno bylo, ale nepovedlo se nám získat dostatek bodíků. Jako jediná dvojice jsme to prostě nedaly.
Pravdou je, že dva dny, před zkouškou byla Cherry nějaká divná. Normálně je žravá a teď kuchyň, kde nesmí při přípravě jídel chybět její zvědavý nos, totálně ignorovala. A to není normální. Ráno, když jsme vstávaly zdála se mi v pořádku, tak jsme vyrazily.
Na stopě jsem jí to zčásti pokazila já zčásti ona, se svým oblíbeným přecházením lomů... a taky to byla první stopa bez pamlsků. Opravené zalehávání předmětů bylo krásné. Ale nestačilo to. Protože se mi stále vracela s výrazem: "A co tam mám jako hledat... kde jsi nechala salám!?!?!?!?"
Na poslušnost už bylo celkem horko, tak jsem povděčně začala odložením. To bylo jako dosud (když pominu naši první zkoušku ZOP) spolehlivé. Přivolání bylo prachmizerné. Místo aby přišla, ještě poodešla a čuchala. U chůze mě taky mile překvapila. Nijak extrémně se neflákala (jako na BHčku) polohy jí vyšly krásně, na aport se totálně vyflákla, stejně jako na štěkání (a to na závodě ve Štramberku měla aport i štěkání za náááádherných sedm bodů). Skok zvládla nááádherně i když jak se tvářila, vypadalo to, že ho taky vypustí. Áčko zvládla standartně.
Ale holt nestačilo to bodově, tak to zkusíme příště. Snad budeme mít větší štěstí.
Zkouška BH
25. 4. 2010
První letošní zkouška a v pořadí čtvrtý podnik tohoto druhu.
Začalo to už včera, rozbila jsem skleničku (střepy přinášejí štěstí), dali jsme si vínko na dobrou noc a poněkud protáhli odchod do pelechu.
Na ráno jsem si nenachystala budíka a ještě jsem díky úklidu (vyměnila jsem PC stůl) jsem nějak netušila kam jsem to založila Cherrynčiny papíry. Ale nakonec jsem papíry našla, vstala i bez budíku a na cvičák dorazila jako první.
Nu a netrvalo dlouho - jen jsme stihly vypít kafe a dorazil pan rozhodčí Surovec. Taky dostal kafe a po chvíli se začalo.
Nejdříve se posuzovaly BH poslušnosti. Šly jsme hned druhé po RR Indy a za námi Andrea s Queenou.
Přesně podle očekávání se Cherry při chůzi po chvíli loudala. Je to na její pozornost prostě moc. Na vodítku jsem si ji trochu zkorigovala, ale bez něj už to bylo horší. Při odložení v sedě se zapomněla a nakonec si prostě lehla. Jsem ráda za to přivolání protože jsem se fakt ovládala a taky Cherry bezodkladně přiběhla.
No a kapitolou sama pro sebe se stává dlouhodobé odložení kdy po prvotním čuchání jsem se zděsila, že se zvedne a bude šmejdit... Potěšila mě zůstala celičkou dobu ležet.
No a výsledné body - 42 z 60 možných... prostě s odřenýma ušima, ale opravdu nevím jak jí zvednout projev...
No a ty zvláštní cviky... to už bylo v klidu. Ani jsem se dostatečně nestačila strachovat.
Naše třetí zkouška ZZO po druhé
4. 10. 2009
Dnes jsme nastoupily na druhý pokus splnit zkoušku ZZO. Po nepředstavitelných děsech (krom průjmu jsem měla i noční můry) se nám to nakonec podařilo.
Posuzoval pan rozhodčí Strach.
I když jako vždy není vše ideální. I dneska mi Cherry "načůrala do ouška"...
Hned u přivolání ji více zajímalo cosi na zemi a teprve na druhý pokus milostivě přišla. Potom teda obraty na místě - v tréningu krásně (pro posouzující ucházejícně) přisedala a najednou jakoby to neznala a sedala si předemně ne vedle nohy. I když jsem ji naučila že klepnutí do stehna je k noze a tam se sedí hezky vedle paničky...
Ale na druhou stranu na nenáviděný aport jsem hrdá stejně jako odložení v leže za pochodu a dlouhodobé odložení...
Takže nakonec za neslavných 49 bodů (max. 60, min. 42)
U speciálních cviků byla horší (mou chybou) v přivolání za ztížených podmínek - kdybych jí dala náhubek o něco dříve aby jí docvaklo, že už to vlastně zná, tolik by ho neřešila - když na přivolání přiběhla, zaparkovala náhubkem mezi mé nohy a nehla jsem s ní.
Skupinka byla parádní a dokonce mi odpustili že já osel šla bez náhubku...
A uvázaná i s náhubkem... pohodička.
Kéž by nám takhle přálo i za týden...
Naše druhá zkouška ZZO
6. 8. 2009
Nervy, nervy, nervy... bylo vedro jako v peci! A my šly poslední. Sice to "odsýpalo" ale i tak.
Posuzovala paní rozhodčí Chmurová.
Cherry přivolání téměř sabotovala, ale nakonec laskavě dolezla. U nohy měla projev jako stařenka těsně před smrtí, sedala si jakoby měla zapařenou prdel či co... odložení za pochocu dala i když se tam skládala jako postižená. Aport byl báááááječnýýýýýýýýý! A dlouhodobé odložení taky vydržela krásně. Ovšem jaksi nám někde chyběly čtyři bodíky... no snad příště.
Tak jsme odjely brzo, z nervů a vedra mě příšerně rozbolela hlava.
Naše první zkouška ZOP
20. 6. 2009
I přes nevyspání (z práce jsem přijela něco málo před půlnocí), ale i přesto jsem si slušně zdřímla, i přes bolavou nohu a nutnost otevřených bot (v neděli - před týdnem - mi spadl na nohu trám a škaredě to odnesl palec) a přes naprostou nepřízeň počasí jsme vyrazily na cvičiště.
Jako předvoj a zároveň nejschovanější človíček dne jela moje mamka. Pak jme vyrazily se Cherrynkou.
Popravdě jsem se hrozně bála... hlavně toho, že větší množství lidí a cizí "dohližitel" udělá své. A taky udělal, ale tam se dostanu.
Sotva jsem došla na cvičiště, v botech mi čvachtalo a všichni se divili, co že to mám za obuv. Holt jsem na potkání vysvětlovala nehodu s támem. A stále pršelo a pršelo...
Ten den posuzoval pan rozhodčí Štibora.
Začalo se po delší pauze způsobené deštěm a "nehodou" rozhodčího, kdy mu nějaký šílenec na cestě na nebo ze stopy urazil zrcátko u auta.
No a pak se teda konečně začalo... já měla nery řádně na pochodu. Jsem hrozná trémistka. A ještě ke všemu jsem šla na řadu jako první. Ufffff....
Tak jsme vyrazily. Nebudu tu popisovat krok za krokem, jak zkouška probíhala. Je to stené jako ve výcviku, jen s tím rozdílem, že tam je "cizí" člověk a uděluje za notoricky známé cviky bodové hodnocení.
Krom odložení jsem se hrozně bála, jak Cherry zvládne přivolání. Podle mně bylo super. Jako, ne že by to nešlo lépe, ale vytáhla se. Ovšem pan rozhodčí měl jiný názor. Přeskočím "pochodování" a polohy ať už na vodíku či bez a dostaneme se k dlouhodobému odložení. To se jí bohužel (i přes mé "nepovolené" upozornění) nepovedlo. Cherrynka vstala a vydala se za mnou. Proč? Kdo ví. Snad to ví aspoň ona...
Potom odcvičili ostatní a začaly skupinky. No taky to nebylo ideální, ale taky ne nejhorší. Podle hodnocení byla ve skupince šikovnější, než sólo...
Nevím, snad měla nějaké zatmění, ale taky se mi těsně před ukončením cviku v odložení zvedla... ach jo...
Ale musím vyzdvihnout, že přenesení zvládla bezvadně. Ne ideálně, ale na ni bezvadně.
Pak jsme ještě dělaly "komparz" ve finále, kdy cvičila hárající fenka. A lidi, mně by piclo!!! Ta potfora v tom odložení ZŮSTALA!!! Ta já fakt nevím.
Ale důležité je, že jsme to zvládly. Ne skvěle, ale slušně. Kdo ví, co bylo chybou... možná i moje nervozita. Fakt nevím.
No co, máme osmdesát bodů a hodnocení velmi dobře. Takže jsme to zvládly.
A hurá do další práce!
FOTKY najdete TADY (ty dělala moje mamka) a ještě TADY a TADY